Parkur
23. 2. 2008
Parkur
Před koncem devatenáctého století nebylo skákání v jezdeckém světě v módě. Prvními skokovými soutěžemi byly vlastně lovecké zkoušky. Královská dublinská společnost připravila soutěž ve skákání do výšky i dálky v Leinster Lawn, v Dublinu roku 1865, a to je první záznam o takové organizované soutěže. O rok později se skoková soutěž zařadila jako"concours hippique" na Pařížské výstavě, ale to byl spíše přespolní závod.
Vývoj pravidel
Pravidla se postupně vyvíjela a zprvu byla velice složitá. V Británii a v Americe se užívaly žerdě nebo kladiny ještě podle pravidel z doby před druhou druhou světovou válkou. Žerdě zůstávaly na vrcholu překážky a jejich shození se trestalo. Systém komplikoval rozdíl mezi shozením přední nebo zadní nohou. Po čase se systém doplnil a posuzování zpřesnilo.
Po druhé světové válce se začala užívat mezinárodní pravidla. Čas se stal důležitým samostatným faktorem a dodal závodu napínavost. Jasná nová pravidla poskytují divákům lepší možnosti při sledování soutěže.
Základní soutěže
Nejdůležitějsí mezinárodní soutěží jsou podle pravidel FEI letní olympijské hry, které se konají každé čtyři roky. V letech mezi olympiádami se každorožně koná Světový pohár a mistrovství světa. Existují také evropské a americké Národní poháry a řada dalších podniků, které se konají každoročně. Prezidentův pohár získává země s nejvyšším počtem bodů z Národních pohárů roku. Sotěže jsou odstupňovány od základního stupně, až po velmi těžké (ZM, Z, ZL, L, S, ST, T, TT) Kromě toho existují také zvláštní soutěže, např. mini-maxi, karetní skákání, postupka apod.
Typy překážek
Existují dva základní typy překážek: kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. Oxery jsou takové překážky, na nichž musí kůň skákat do výšky i do šířky. Jsou postaveny tak, aby spadly, dotkne-li se jich kůň tělem.
Vývoj pravidel
Pravidla se postupně vyvíjela a zprvu byla velice složitá. V Británii a v Americe se užívaly žerdě nebo kladiny ještě podle pravidel z doby před druhou druhou světovou válkou. Žerdě zůstávaly na vrcholu překážky a jejich shození se trestalo. Systém komplikoval rozdíl mezi shozením přední nebo zadní nohou. Po čase se systém doplnil a posuzování zpřesnilo.
Po druhé světové válce se začala užívat mezinárodní pravidla. Čas se stal důležitým samostatným faktorem a dodal závodu napínavost. Jasná nová pravidla poskytují divákům lepší možnosti při sledování soutěže.
Základní soutěže
Nejdůležitějsí mezinárodní soutěží jsou podle pravidel FEI letní olympijské hry, které se konají každé čtyři roky. V letech mezi olympiádami se každorožně koná Světový pohár a mistrovství světa. Existují také evropské a americké Národní poháry a řada dalších podniků, které se konají každoročně. Prezidentův pohár získává země s nejvyšším počtem bodů z Národních pohárů roku. Sotěže jsou odstupňovány od základního stupně, až po velmi těžké (ZM, Z, ZL, L, S, ST, T, TT) Kromě toho existují také zvláštní soutěže, např. mini-maxi, karetní skákání, postupka apod.
Typy překážek
Existují dva základní typy překážek: kolmé skoky a oxery. Kolmé skoky mají za úkol prověřit schopnost koně skákat do výšky. Oxery jsou takové překážky, na nichž musí kůň skákat do výšky i do šířky. Jsou postaveny tak, aby spadly, dotkne-li se jich kůň tělem.
- Kolmý skok je vertikální překážka s několika kavaletami uspořádanými jedna na druhou. Je poměrně obtížný, protože kůň má jen málo času uvědomit si výšku skoku.
- Zeď je svislá překážka vyrobená z namalovaných dřevěných kvádrů se světlějším horním okrajem. Zeď spadne, dotkne-li se jí kůň tělem a někteří koně jsou z ní vystrašení, jelikož nevidí místo doskoku.
- Dvojbradlí nebo také doublebar je vlastně oxer s dvěma kavaletami v různých výškách.
- Trojbradlí nebo také tripplebar je vlastně oxer se třemi kavaletami v různých výškách.
- Křížek je nejjednodušší překážkou a dnes už se v parkurových soutěžích téměř nevyskytuje. Kříž pomáhá koním skákat ve středu překážky.
- Kozí hřbet je vodorovná překážka, podobná trojbradlí, jenže poslední kavaleta je položena ve stejné výšce jako první, takže prostřední kavaleta je nejvýš. Tuto překážku jsem já osobně na parkuru ještě neviděla.
- Přírodní skoky jsou překážky vyrobené z přírodních materiálů jako jsou nenabarvené dřevěné tyče nebo jakási forma živého plotu. Tyto překážky jsou velmi obtížné, koně je často vyhýbají.
- Základní oxer je jeden z nejtěžších oxerů. Skládá se ze dvou stejně vysokých překážek položených těsně za sebou a zdolávají se jedním skokem.
- Vějíř se skládá ze tří kavalet, které vycházejí z jednoho sloupku a rozevírají se do tří sloupků, takže na jedné straně můžeme mluvit o kolmém skoku, zatímco na druhé kavalety tvoří trojbradlí.
- Vodní příkopy existují ve dvou typech: buďto jsou kombinované s kolmým skokem nebo oxerem, nebo širší příkopy s nízkým živým plotem před ním. Na doskoku je umístěna bílá páska, aby bylo možno posoudit, zda kůň neudělal chybu.
Typy soutěží
Klasická soutěž má určitý stupeň obtížnosti. V prvním parkuru rozhodují pouze chyby, které kůň udělal a nikoli čas (kůň ale přesto nesmí překročit maximální povolený čas). Pokud zajede více jezdců parkur "čistě" (bez chyb), koná se rozeskakování. Do rozeskakování je umístěno méně překážek než do základního parkuru, ale zato mohou být až o 10 cm vyšší. V rozeskakování už čas roli hraje a pokud je více jezdců, kteří zajeli i tento parkur čistě, rozhoduje právě čas.
Dvoufázové skákání, tzv. dvoufázovka je soutěž, která nemá přímo určitý stupeň obtížnosti, ale zapisuje se např. takto: 110/120. To znamená, že v první fázi jsou překážky do 110 cm (tedy stupně ZL) a v druhé fázi pak do 120 cm (stupeň L). Samotný parkur pak probíhá tak, že pokud jezdec překoná první fázi bez trestných bodů, může rovnou pokračovat do druhé fáze, kde, podobně jako v rozeskakování, už hraje roli i čas. Pokud ovšem kůň udělá chybu už v první fázi, do druhé fáze nepokračuje.
Stupňovaná obtížnost, tzv. postupka má překážky postavené od úplně malých, až do určité výšky. V této soutěži se nepoužívá klasická bodová stupnice. Zde můžete získat určitý maximální počet bodů, které se vám přičítají za zdárné překonání překážky a to většinou takto: za 1. překážku je 1 bod, za 2. 2 body atd. Tyto parkury bývají zakončeny žolíkem, což je nejvyšší skok v parkuru - představuje ho kolmý skok, který je tvořen jen jednou nebo dvěma kladinami. Zde si jezdec může vybrat...buď pojede na oxer, který je postaven vedle žolíka, a získá běžný počet bodů. Druhá možnost je zkusit štěstí a pokusit se skočit žolíka, který je za dvojnásobný počet bodů, ale zároveň při jeho shození jezdec dvojnásobný počet bodů ztratí.
Chyby a trestné body
Shození překážky - 4 trestné body
Šlápnutí do vodního příkopu - 4 trestné body
1. neposlušnost - 3 trestné body
2. neposlušnost - 6 trestných bodů
3. neposlušnost - vyloučení ze soutěže
Překročení časového limitu - 1/4 bodu / 1 vteřina
Pád koně, jezdce nebo obou - vyloučení ze soutěže
Parkurové skákání je nejen ve světě, ale i u nás velmi oblíbenou, divácky vděčnou disciplínou. Kolbiště bývají v krásném prostředí a architektonické pojetí se stále obměňuje, takže divák nachází vždy něco nového...
Přehled všech stupňů obtížnosti:
ZM - 80 cm
Z - 100 cm
ZL - 110 cm
L - 120 cm
S - 130 cm
ST - 140 cm
T - 150 cm
TT - 160 cm
