Fríský kůň
Fríský kůň
Chladnokrevný fríský kůň má kompaktní, silný a hluboký trup odpovídající robustní konstituci. Plec je ideálně utvořená pro postroj a velmi silná. Nohy jsou krátké a silné. Hlava je dlouhá, s krátkýma,ale živýma ušima. Má jemné rysy a velmi výrazně vyjadřuje bodrou poddajnost a milou povahu plemene. Poměrně malý frísan má velmi působivou siluetu, zdůrazněnou obloukovitě klenutým, hrdě neseným krkem. Ohon a hříva jsou velmi bohaté a bujné a jen zřídka se splétají nebo jinak upravují. Spěnky nesou bohatý rous. Tvrdé kopyto je z tvrdé rohoviny a není náchylné k chorobám.
Původ:
Fríský kůň je potomek primitivních lesních koní západní Evropy, byl chován na fríském pobřeží severního Holandska. Ve své vlasti se dříve i dnes těší vroucímu obdivu. Ovšem, zaujímá významné místo jak v lidské historii, tak mezi plemeny koní. Dnešní frís se počítá k plemenům teplokrevným. Už Římané se zmiňují o fríských koních jako o silných, pracovních zvířatech, ovšem v jejich očích byli oškliví. O tisíc let později se jejich vzhled zlepšil a tato silná, učenlivá a otužilá zvířata nosila rytíře na křížové výpravy. Plemeno získalo stykem s orientálními koňmi a zejména přílivem andaluské krve.
Historie plemene:
Fríští koně vynikali v zápřeži, pod sedlem, i při zemědělské práci, a proto se hojně využívali k zlepšování plemen v sousedství. Slavný oldenburský kůň vznikl hlavně díky fríské krvi. Fríský kůň také ovlivnil těžké anglické koně, nyní známé jako shirské prostřednictvím staroanglického vraníka. Díky svému temperamentu je fríský kůň použitelný i jako jezdecký. Vyniká však i jako tažný kůň, protože je krásně vyvážený a v postroji se pohybuje energickým, velmi působivým krokem. Ve své vlasti tahá proslulé tradiční dvojkolky, fríské gigy.
zdroj: Velká kniha o koních